čtvrtek, 26. června 2008
Tak, nato, že jsem tady teprve druhý den, tak mám zážitků, že nevim kde začít.:) Chyba byla nebzít si svůj notebook. Bydlíme v apartnánu v pěti lidech a všichni si svůj elektronický svět v krabičkách přivezli s sebou. Přístup na internet získal jeden z nás.Šírová zas cestovala v rámci úspor s minimeme věcí, že tak byla pak velice překvapená, že někteří mají s sebou i kolečkové brusle, hihi.
ok, tak jak to začalo.
Cesta letadelm s přesedáním v Londýně byla moc příjemná. Navzdory minimu místa na nohy, myslím, že můžu mluvit o štěstí, když jsem dostala sedadlo u okna. Zvlášť v letadle z Heathrow, London, do Houstonu, USA. Koridor tohoto letu vede velkým obloukem až k hranicím Grónska a pak se stáčí přes Kanadu a Velká jezera. Těsně jsme minuli Chicago a dolů k Texasu. Let z Londýna do Houstonu trval cca 10 hodin. Nejvíc se mi líbil pohled na Grónsko. Byla nádherná viditelnost a jenom mě fest mrzelo, že nemám foťák, abych mohla tu krásu vyfotit. Všude bílo, jen skalnaté pobřeží, jehož vrcholky byly holé, jen skála. Kolem váchodního pobřeží pluly prstence ledových ker, jako když vysypete vločky do modré barvy. Splazy ledovců se nehybně plýžily z pevniny do moře, kde se z nich odlamovaly nové kry.
Západní pobřeží výběžku byly sklnaté placaté ostrůvky bez sněhu, jako by se zrovna od sebe roztrhaly. Bílé kry se držely v zátokách.
Rozkoukala jsem se na letišti, a seznámila se s týpkem jménem Rob. S jeho kamarádem, který pro něho dojel jsme pak jeli do obchodu, tam jsem si koupila US telefon se simkou, dali jsme si večeři a pak mě vrátili na letiště. Byla s nima sranda. Když jsme nakládali věci do auta, bylo to jako skládat puzzle, protože Mel, měl auto plný dětských sedaček a plyšových hraček. Měli jsme jet "jen kousek od letiště" do shping centra, a valili jsme tam víc jak půl hodiny. Dálnice vypadala spíš jako přistávací plocha pro letadla a auta, který jezdili kolem byly tvarem něco jako pickup a velikostí něco jako dvoupatrový autobus. Amíci mají očividně rádi velké věci.
Na letišti jsem se uvelebila ve spacáku pod sedačkama v klimatizovaným rožku a spala jsem jako zabitá. Občas kolem prosvištěl zklízeč s obrovským vodním vysavačem, občas prošel securiťák a automatické hlášení o bezpečnosti a zodějích znám nazpaměť. tvrdím, že letiště je dobrý místo na spaní. je totiž KLIMATIZOVANÉ. Venku je toiž fakt horko a vlhkost jako v prádelně. :)
Ráno jsme se potakly s Gábinou z kurzu, která doletěla o pár hodin později a myslím, že byl docela zázrak, že jsme se sešly na jednom terminálu. :) Vzali jsem Shuttle, což je zajímavá služba, levnější jak taxi a vychytaná v tom, že vás dovezou ode dveří ke dveřím, přesně tam, kam potřebujete. Hodil nás na adresu firmy, která se stará o spostu bazénů v Houstonu. Tam jsme potkali na Terku, která dorazila před dvěma dny a American Arways jí ztratili jedno ze dvou zavazedel. Na letišti se jí ujala milá paní, u které strávila dvě noci. :) zajímavé příběhy, že? Gábina zas nestihlal letadlo z Londýna, tak musela bookovat novou letenku, kterou nemusela platit, protože chlápek na přepážce její letecké společnosti jí platbu prostě odpustil. :)
Na firmě jsme prošly celou tou procedurou podepisování a pročítání lejster s šéfkou přes personál. Zavezli nás na bazén, kde nás otestovali a pak nám dali firemní kola. nejdřív jsem zajásala, ale věřte mi, že ani největší vrak kola ve vaší garáži nemá nic společného s tím, co jsme měly na výběr.
Pak přišla průtrž mračen, kterou jsem si užila samozřejmě venku, a nakonec nás hodil Jason do apartmánu. Jeli jsem tam 45 minut.
Bydlení:
Navzdory minimální vybavenosti je to moc pěkný byt s klimatizací (jako všude) Bydlí nás tady 5 čechů. Brána na speciální kód odděluje bezpečnou čtvrť od zbytku světa a máme tady bazén. :) Teplota vody: 35stupňů. Všude palmy.