středa, 17. září 2008
Tak jsem se dostala do Austinu. Skocila jsem do autobusu z Houstonu a za tri hodky jsem byla v Austinu. Pripravovala jsem se psychicky na Jean-Paula, ktery tady mel na me cekat. Jean-Paul je zvlastni typan. Potkali jsme ho uz na zacatku leta, a musim reict, ze jsme z neho meli nejednou dooost smisene pocity.
Jean Paul je tricetiletej pratyp, ktery se zivi buhvicim, ale tvrdi ze je bavic, showman. Nekdy je ale na zabiti. Ma neuveritelne nadseni pro vec a jeho snaha pomahat je ohromujii. Ale vysledky jsou nekdy dost katastrofalni... hihi.
Dnesek jsem s nim prezila docela obstojne. On je v podstate milej. Dneska to slo. On se strasne snazi. Ale jsem rada ze uz ho (snad) (nikdy) neuvidim. Mela jsem dost migrenu, ktera se stupnovala az jsem musela vzdat prochazku do Seste ulice, ktera v noci nejvic zije. Dokonce jsem si vzala prasek, coz delam az v nejkrajnejsim pripade.
Taky jsem se rozhodla zustat tady o den dyl. Bydlim v hostelu na brehu jezera, ktere je na rece Colorado. Je tady moc pekne a mesto je nesrovnatelny s Houstonem. Kdyz jsem odpoledne stala na brehu jezera a divala se na stribritou hladinu, premyslela jsem, jak jsem mohla v Houstonu zustat cele leto.To je neuveritelny. Vsechny krasny mista na me jeste cekaji. Houstonske peklo chci videt jenom z hodne velke vysky mezikontinentalniho letadla. Je pravda, ze jsme tam potkali bajecne lidi. Pirre, Mariame, a jejich rodina, Kelly, Luck, Rachel .. ale zit bych tady nemohla.
To Austin p;sobi daleko pratelsteji. Je tady hodne mladych lidi protoze je tady univerzita. Ulice vypadaji jako ulice a ne jako highways, vzdalenosti akorat na chozeni a atobusy funguji a jezdi casto. je tady reka a tri jezera. uau! Libi se mi tady Hostel, kde bydlim je barevny, a ve spolecenske mistnosti je pocitac, knihovna a klavir :0) Dvojevelke dvere vedou primo na terasy a na travu, pod stromy, jsou tu lavicky a hned pristup k jezeru. Typek na recepci je sympatak. (i kdyz slevu na druhou noc mi nedal) a dalsi typek, co se jmenuje Steven mi prave pujcil laptop. Je strasne na haluzi z toho, ze cestuju sama.
Zitra snad uz budu vyspana a migrena zustane v hostelu. Doufam ze se mnou nebude chtit cestovat forewer. Chapu, ze je to docela lakave, ale migreny na cesty nebrat. nejsou to dobre spolecnice.
Jdu spat. Tesim se tesim. Pres hurikanove silenstvi a baleni jsem posledni ctyri noci moc nespala... haji haji, brou brou noc. :)
