čtvrtek, 28. srpna 2008
nebo co...
Už v sobotu mi bylo dost podivně, tak jsem musela odejít dřív z práce a v nedělu si dala OFFa. V pondělí bylo dobře, a protože tento den je můj pool zavřený, tak jsem se odpoledne vydala s Gabi na nákup. Koupila jsem si nějaké věci na svou cestu. :)
V úterý už nebyla práce, protože je můj bazén na Lakeside otevřený teď už jenom o víkendech, tak jsem vyrazila ještě jednou na druhoou etapu nakupování. Měli byste ze mě radost. Koupila jsem si průvodce po Grand Canyonu, čelovku, nepromokofukotěsnou budu od Columbie. Ještě karimatku a budu zcela vybavena. :) Všechno jsem sehnala za celekm dost slušný ceny a když se mi podaří srazit ještě cenu za tu samonafukovací karimatku, co jsem viděla ve sportu, tak budu happy.
Stala se mi taková věc, že jsem z toho samýho převlíkání a přetahování triček a mikin přez hlavu ztratila naučničku - mou oblíbenou. Když jsem to zjistila, až se mi zatmělo před očima. Říkala jsem si, že to musí být nějaký znamení. Tak jsem dumala, co jsem kde jak přehlídla... Myslím, že jsem na to přišla. Vracela jsem se na tom svým bicyklu v 95 stupních do prvního obchodu, kde jsem se převlíkala... a skoro jsem skákala do stropu, když jsem ten malej poklad v jedné kabince fakt našla. Uau.
Kelly (spolupracovnice, cca 45 let) mi volala co a jak, a když jsem jí řekla, že si dávám nákupy na kole, a ještě k tomu po Westheimeru (což je něco jako tři Déjedničky vedle sebe) tak hlásí at setrvám, že mě hodí domů autem. jupí. To jsem odmítnouit nemohla.
Večer jsme ještě vyrazily na prohlídku města (fotky budou na Rajčeti)
(Sedím klasicky u bazénu, takže mají komáři posvícení. Asi je zkusím fotit na makro. Jsou černobíle pruhovaní.)
Ok, Projížďka po městě super, dokonce jsem zjistila několik hodně zajímavých věcí. Kelly je průvodce jako ďas. Pusa se jí nezastaví a ještě pár takových Projížďěk a možná uvěřím, že Houston má taky něco do sebe. hihi.
Prů jsou pod Downtownem tunely spojující všechny hlavní budovy. Nebo jsme jely kolem Miller Open Theatre, což je fakt zajímavý, jelikož se tam pěje opera a různé jiné hudebnosti večer pod otevřeným nebem. To musí být zajímavý. První víkend v říjnu se hraje Dvořák. Říkám jí: "Hey, that guy is from Czech!" "Cool, so we have to go there than!" hlásí Kelly. Tak doufám, že to vyjde.
Kelly se bude se svou přítelkyní brzo stěhovat do domečku poblíž Briar Forest. Ty dvě - Kelly a Jeniffer - spolu žijí už 12 let, a na začátku bydlely dokonce v tom samém komplexu apartmánů jako teď já. :)
Ok, Večerní projížďka super, ale už tam mi nebylo dobře, v noci jsem nespala a v Jasonovi ráno jsem myslela, že odpadnu. Nicméně jsem to vyválčila, došlapala na kole domů a zalehla. Mám v sobě dva prášky a stále mi v hlavě řinčí kladiva. Kelly říká, že tady je to normální a trpí tím mraky lidí, protože žijeme v oblasti, kde se rychle střídají tlakový podmínky. (to je vlastně pravda, zas se mluví o tornádech, který způsobuje právě ten střet rozdílných tlaků z oceánu a z pevniny.)
Strašně mě štve, že nemůžu pracovat. Náš neschopný supervizor mi zrovna na dnešek zvládnul najít práci na poolu, a já mu musím volat, že se nemůžu ani hnout. To je vážně pech. Byla jsem připravená, právě teď, na konci, zabrat uplně nejvíc, abych měla dost peněz na svou cestu, a ono ne. Tělouš se rozhodne, že ne-e. Achjo.
Měla bych se asi víc modlit, dívat se do oblohy a přestat bojovat. Stejně mám pocit, že jdu proti proudu, ať dělám co dělám.
Žebych ztrácela optimismus? Ne, to nikdy. (Jen musím trochu počkat, až mě přestane bolet hlava)
Líbám Vás na čelíčko!
