čtvrtek, 10. července, 2008
Co se práce na bazéně týče, tak je to fajn. Mám pěkný bazén, nedaleko od apartmánu, je tam celkem klid, což je příjemné, a hlavně mám fajn spolupracovníky. Moje pool managerka je moc fajn holka, Rachel(26let), docela jsme se skamarádily, zapařily a hodně si povídáme. Pracujeme spolu dva dny v týdnu. Dokonce spolu plánujeme nějakou cestovačku. Zná moje plány a od té doby co jsme jí vyprávěla o svých snech o národních parcích, tak mi dává maximum hodin. Pracuju krom pondělí každý den od otvíračky po zavírací čas. Je to fajn. Můj supervisor je taky mladej kluk, Adam, sice je ještě trochu zmanten, ale byl to on, co mi zařídil maximum možných hodin na poolu na Lakeside. :) Super. Vždy jsem si řekla: Líná huba, holý neštěstí. :) hihi.
Včera jsem však počítala jak to vypadá s prašulkama, útratami a mými cestovacími plány. Musím říct, že jsem se nedopočítala. Jesltiže si nenajdu další práci, tak se do hor nedostanu... Tak jsem se trochu polekala a zvedl se mi zase adrenalin a dnes ráno jsem se zas vydala na průzkum situace. Hledala jsem kde bych mohla pracovat ráno. Považuju za velký štěstí, že mi práce na bazéně začíná od pondělí do pátku ve dvě dopoledne. To znamená, že se mi tam ještě vejde nějaká ranní šichta. Obešla jsem kde co. (Je teda děs běs dostat se tady kamkoliv, když nemáte přibližovadlo, všechno je hrozně daleko. Přirovnala bych to u nás k situaci, kdy hledáte práci kolem dálnice. Obrovská odpočívadla by představovala parkoviště kolem kterého stojí ve tvaru písmene U jednopodlažní budovy, ve kterých jsou obchody, restarurace, kadeřnictví, lékárny,atd. Tak jsem přebíhala šestiproudovou hlavní ulici zvanou Westheimer, vyplnila několik application forms a spocená zase trajdala zpět domů.
Narazila jsem na restauraci Jason´s Deli, která na mě zapůsobila absolutně na první pohled, první nádech. Tam chci pracovat. Zítra tam odnesu vyplněný formulář. Uau! Klimatizace, příjemná hudba, na stěnách černobílá obrázky z evropských měst, Benátky, Paříž... Jen co jsem vkročila, tak mě zdravili s úsměvem. Paráda. A pozor. Manager - mladý sympaťák, co mi připománá Marcela, hned jakože jojo, zrovna by tam jedna ranní pozice byla. Pozice na práci od 9:00 do 13:00. To je dokonalý čas. Pak bych jela rovnou na pool. Děcka držte mi pěsti.
Dneska jsem si zas četla v průvodci po Západní Americe a jsem hoooodně namotivovaná. Teď byl týden klid, to abych se trochu uklidnila po počátečních šocích, ale už je zase čas, abych pořádně šlápla do pedálů. Skalisté hory čekají!!
Dumám, jak se má asi Bóša na Kubě. Nemůžu se dočkat až dostanu první zprávy. Verunko, kočko, furt myslím, nato, jak by to bylo super, kebysme tady byly spolu. Parrada.
(kurňa, tady je jedenáct večer a sedět tady na parkovišti před McDonaldem není zrovna bezpečný, neboco.) Neboj mami, vim. Žádný negativní myšlenky. Funguje to znamenitě. Jsem klasicky pozitivně naladěná, protože VIM, že všechno se děje správně. Moje štěstí a šťastné haluze :) vycházejí přesně z tohoto pohledu na svět. Jsem za ty šťastné náhody vděčná a nezapomínám děkovat Bohu. Myslím, že mi posílá do cesty přesně to co potřebuju. Je to zázrak. Stačí jenom sledovat a dobře číst to co se děje kolem.
