... a super zapad slunce na Wupatky national monument. Aneb: Duse indianu stale lovi na mistnich planich.
Chtěla jsem ještě objevit co nejvíc místních krás. Ale neměla jsem auto. Vypadalo to tak, že si ho budu muset půjčit. Chtělo to tedy sehnat na to další lidi, aby se auto vyplatilo. Seděla jsem takhle u snídaně v hostelové kuchyni a rozjela svou kampaň. Po chvíli jsem narazila na kluka - největšího pohodáře jakého si dovedete představit - který měl naopak auto, ale žádný plán. A tak jsme se dali dohromady. Vzali jsme ještě Leona, Andrewa a Rosu z včerejšího posezení na terase a jeli jsme.
Byl to super výlet, povídání, zevlování, focení, společný oběd. Jeli jsme na Sunset Crater a Waputki national monument, který má nesekutečnou atmosféru živé přítomnosti minulého života a ducha indiánů. Seděli jsme na ruinách starého obydlí, sledovali poušť všude kolem, v dálce hory Segre De Christo... slunce zapadalo... nikdo moc nemluvil, blažené ticho se snášelo na okolí, jako závoj noci. Viděli jsme kojoty, jak se po celodenním lovu líně procházejí mezi nízkými suchými keříky, které rostly všude, jak jen oko dohlédlo.
James - kluk s autem - měl v předchozích dnech trochu smůlu, když mu ukradli z auta foťák. Bylo inspirativní, jak se s tím vyrovnal. Koupil si prostě blok a začal vše kraslit...
Leon je australan a miluje poušť. Byl tady ve svém živlu. Běhal a poskakoval po vyschlých prašných dunách, lezl na rudé kameny rozlámané sluncem a drolící se suchem, kopal do menších kamínků, liboval si, když se kolem něho zdvihala oblaka červeného prachu.
Já jsem vodní živel. Miluju vodu a v poušti se necítím svá. Byl to dobrý zážitek, bylo to pro mě nové. Ale byla jsem vděčná za pocit jistoty,který jsme měla, když jsem uprostřed napadrť vyschlého ničeho viděla stát bílé auto s plnou nádrží benzínu. :)
Do hostelu jsme se vrátlili večer, unavení a spokojení. Rosa mezi tím naprosto změnila své plány. Jen proto, aby mohla se mnou cestovat do Tucsonu na jih. Leon míří na sever, takže se tady naše cesty rozdělí.Leon byl dobrý parťák v tom, že mě nechal rozvíjet svoje plány a hledat vlastní cestu, aniž by mě snažil přiklonit na tu svou. Leon má spoustu času. Je na cestě na celý rok. Můj čas je krátce odměřen. Byla jsem ráda, že neprotestoval proti ničemu co jsem vymyslela a když se mu něco nelíbilo, tak mlčel. :) Nemohla jsem ale nemyslet na svého Bóšu, protože neustále sním o tom, že tu cestu děláme spolu. Vím, že s ním by to byl ještě větší zážitek. Byl by jiný, ale líbí se mi snít o tom, že je tady se mnou...
