Lidičky, uplně jsem zapomněla sepsat zprávu o tom, jak Amící slaví narozeniny svojí země! To bylo teda něco. Na našem bazéně byla ten den velká párty, které se účastnili různě lidi z okolí, všechny ty rodinky a sousedi, kteří mají kartičky na bazén na Lakeside (lejksajd). Bylo to už od rána, katringová společnost přivezla spustu jídla, které se servírovalo celý den, všude lítaly děcka, rodiče se bavili o nesmyslech, všude americké vlaječky všehc velikostí od obrovské vlajky u vstupu až po malinkaté vlaječky na minidortíčkách. Kraťasy s vlajkama, klobouky, praporky, barevné řetězy. Všudev bazéně plavaly nafouknuté modré a červené hvězdy... Hlídala jsem ten mumraj ze standu a sledovala jak si všichni užívají. To se totiž musí umět. Vyhlašovaly se soutěže o největší šplouch - učastnili se tatínci, lovili se drobné mince ze dna bazénu - soutěž pro děti. Maminky fandily a utíraly dětem pusy od čokolády a kečupu. Celou dobu hrála hudba pečlivě vybraná, každá písnička snad oslavovala Ameriku a když začala hrát hymna, tak najednou veškerý děj na bazéně zpomalil, lidi stáli s rukou na srdci a tu minutku věnovali tomu, aby zapěli. A to jsem teda koukala.
Dumala jsem nad jednou takovou věcí. Všechno se mi to fakt líbilo, jak si tu užívají a jak se baví. Ale napadlo mě, že kdyby se zbytek světa - Evropa, Asie, Afrika a všechno náhle zaplavilo vodou a ztratilo se ze povrchu Země, tak si toho Američan ani nevšimne. Oni si tady na tom obrovským kontinentě naprosto vystačí. Jejich historie, jejich hrdinové, jejich prezidenti, vlajky, patriotismus (především tady v Texasu. Mají všechny vegetační pásy, přírodní zdroje, obrovskou plochu, půdu i silnou ekonomiku. Nic jim nechybí. Amerika je obrovská země, jedinný jazyk ! skvělý sociální systém, už chápu proč se Američani cítí tak neohroženě.
Ty rodinky, co chodí na náš pool, jsou fakt moc pěkný. Mamka, taťka, děcka, blbnou v bazénu, hrají Marko Poli - něco jako slepá bába, všicni pěkně pohromadě a jsou v pohodě. Nikdy jsem neslyšela nikoho řvát na děti, nikdy jsem neslyšela dítě nesmyslně mrčet, nebo se vstekat. Oni se prostě s těma dětma na všem domluví. Třeba se mi líbí, způsob jak dostat ty malý rybky z bazénu. Mamča oznámí, že je za deset minut odchod z bazénu a děcka mají stále ještě trochu času na poslední skoky z prkna, poslední pokus vylovit hraču ze dna bazénu, ještě rychle potopit bráchu a pak uslyší od mamči: Minuta do odchodu! Je to fér. žejo.
Zatim pa.konec dumáni o výchově.
