Tak jsem dnes mluvila s Bóšou a bylo to báááječný. Juchajdááá! He just made my day. Otherwise is happening this:
Ráno jsem se dověděla, že to byl můj poslední den v Jason´s Deli. Achjo. Počítala jsem s tím, že budu pracovat do čtvrtka. Ale protože má zas přijít hurikán a očekává se v práci „slow days“, tak mě už nedali na rozpis. Měla jsem pracovat odpoledne na poolech, a Michael Heyes na mě zpomněl, boco… takže jsem měla volný odpoledne. To by bylo fajn, ale já potřebuju pracovat.
Je mi trocha ouzko. Když se ohlídnu zpět na všechny ty týdny, a pasti, co jsme jima spolu prošli… naše Správná Pětka. Terez už odjela v nedělu. Gabi odlítá do Poenixu zítra a Pavel do Las Vegas ve středu. Baru to má ještě nejisté, ale koncem týdne myslím zvedá kotvy taky. Do New Yorku na tři dny a pak domů. Do 15.9. tady zůstanu sama. Říkám si: „Terez, doletělas sama, silná a rozhodnutá. Mělas vlastní plány a vědělas, že k nim nikoho nepotřebuješ.“ Jojo, jenže když s někým strávíš takovej čas. Když s ním sdílíš šílenýho supervizora, strasti v práci, a haluze různě po bankách a úřadech, když s nima objevíš, co je to Houston, Texas, kam vede Westheimer, Briar Forest a Wilcrast, kterej autobus tě vezme do Downtownu, a kde je nejlepší WIFI,… tak je nikdy už nezapomeneš.… Gabi, Terez, Pavel a Bára… Sdílela jsem s nima klíče od pošty a posilky, společnou ledničku, úžasnej gauč v obýváku, platili jsme spolu toaleťák, spolu jsme se večer občas házeli do gala a chodili se pobavit. Spolu jsme nakupovali suvenýry a taky jsme se hádali, nebo na sebe vrčeli. Nechápali jsme obcas jeden druhého, ale nakonec vesměs našli cestu, jak udržet věci pohromadě. Pomáhali jsme si, podezřívali se, že někdo někomu snědl sušenky, pili spolu vínko, strašně jsme se smáli, pomlouvali jsme supervizory a celkovou organizaci v GHPMtesili se na destive dny, kdy jsme meli v praci leharko... Achjo.
Tradá! Léto končí. Zas si musím zvyknou na myšlenku, že jsem sem odjela sama a tak to sama musím dokončit. Tak nějak na mě dosedá taková divná můra. Tedy jsem se rozhodla, že než Gábi odjede, tak si ještě připravíme hezkej čas. Všimla jsem si, že v ledničce je ještě trocha vínka, z Jasona jsem donesla každému oblíbené cookies, a Gabči Cheese Cake, jak si ho tak dlouho přála. Uvařím véču – zapečené brambory se sýrem a různostma - jak minule chutnaly Pavlovi.
Dobrá. V podstatě právě začíná ta nejlepší část! To, naco jsme celý léto umírala na čtyřicetistupňovým sluníčku a honila se z Jasona na Lakeside na bazén. Začíná ta část, která má být nejhaluzovější a nejkrásnější. Takže ještě tenhle večer posmutnime spolu, a zítra se probudí nová Terez. Znovu pevná a s jasným cílem. Skočím ke Kelly na internet, spočítám a naplánuju svou cestu, najdu hostely a začnu balit. Jestli mi v GHPM nedají práci, tak skočím do posilky a trochu si zaběhám. Projdu se na kole a budu se dívat na Houston jinýma očima. Už neuvidím rozpálené peklo, ale místo, místo, kde jsem strávila svoje léto 2008 předtím, než jsem dobyla Divoký západ!!!! EEEEEJjjj!!!
